Ztráta nejen pro Cimrmany, ale i Pouťaře a další

Zcela nečekaného a tragického odchodu Václava Kotka želí nejen v Divadle Járy Cimrmana, které mimořádně schopný divadelní organizátor a producent nejen vedl, ale zároveň zde i hrál (a to hned ve 12 inscenacích), ale i v početném okruhu účastníků legendární Divadelní poutě a na dalších místech našeho divadelního života. Poprvé se Václav Kotek dostal do kontaktu s divadlem asi v pražské Malostranské besedě, kde na přelomu 60. a 70. let začínalo nejen Divadlo J. Cimrmana, ale působil tu paralelně i generační amatérský soubor Divizna, jehož členy vedle Václava Kotka, byli Anna Freimanová, Václav Červenka, Jan Kašpar, Jan Pömerl a další. V letech 1977–1979 zastihujeme Kotka po boku Petra Palouše, Martina Urbana a Ivana Pokorného vedle řady herců a dalších inscenátorů v Divadle ve stanu, kde pod názvem Dílna 24 bylo uvedeno 6 inscenací, než byla činnost neortodoxní skupiny z politických důvodů zastavena. V 70. a 80. letech se tento invenční iniciátor podílel také na činnosti Kapesního divadla, agenturní pantomimické skupiny vedené režisérkou Lídou Engelovou a mimkou Zdenou Kratochvílovou, a poté již bylo jeho jméno spojeno se vznikem Divadelní pouti – v roce 1984 ještě neoficiálně na Brumlovce a v letech 1985–1989 na Střeleckém ostrově i na mnohých dalších místech, včetně zahraničí.
Spoluvydavatel bilanční publikace Divadelní pouť 1985–1989 (kniha byla vydána ve spolupráci Pražské scény s Retro Gallery Jakuba Sluky) musí přiznat, že bez vkladu Václava Kotka, jeho nasazení a využití jeho archivu, by tato snad důstojná připomínka významného předlistopadového divadelního a uměleckého fenoménu nemohla v roce 2015 vzniknout…