14. 2. 2025 Odešla Věra Ptáčková, autorka Pražské scény
Za spolutvůrkyni zlatého věku české scénografie od přelomu 50. a 60. let 20. století lze považovat doc. PhDr. Věru Ptáčkovou, historičku, teoretičku a kritičku scénografie, která od roku 1994 systematicky autorsky spolupracovala s Pražskou scénu. Po její asi nejslavnější knize z 80. let Česká scénografie XX. století, odeonském vydání v sugestivní grafické úpravě Libora Fáry, upevnila kánon české scénografie 20. století rozsáhlým úvodem v monografii Jaroslava Maliny (1999) a textovým základem Příběh kostýmu ve svazku Český divadelní kostým / Czech Theatre Costume (2011), pandánu odeonského vydání dějin naší scénografie. Pražská scéna ji také představila výborem z jejích nejpronikavějších statí Divadlo na konci světa (2008), což byl nejen nakladatelský hold zcela originální a statečné osobnosti, ale zároveň i nepřímá konfrontace věhlasu nedávné minulosti české scénografie s aktuálním stavem.
Věra Ptáčková také přispěla do svazků Opera Furore & Opera Mozart (1994), Jan Grossman II. – Inscenace (1997), Jan Grossman III. – Interpretace (1998), Jan Schmid – režisér, principál, tvůrce slohu (2006) nebo statí Kousek mých osmdesátých let ve svazku Divadelní osmdesátky a Studio Beseda (2014). Její texty posílily také publikace MIMOZA, 4. svazek edičního cyklu Pražská pětka (2007), nebo antologii Scéna 1980–1989 (2019).
Z oslavy pětaosmdesátin Věry Ptáčkové (10. 11. 2018) – stojící zleva Jan a Daniel Dvořákovi, Šimon Caban, Simona Rybáková, Taťana Dvořáková, Lucie Němečková a Vladimír Hulec; sedící vpravo od oslavenkyně: Štěpánka a Miloslav Klímovi
21. 1. 2025 Dvakrát o díle Kamila Lhotáka
Libor Šteffek, náš asi nejvýznamnější znalec díla Kamila Lhotáka, autorsky a nakladatelsky připravil dva nové monumentální svazky o grafickém a malířském díle umělce: první z nich – s názvem Grafika a práce na papíru – byla uvítána 6. 11. 2024 v rámci zahájení výstavy grafik a kreseb Kamila Lhotáka v Galerii Hollar; druhá pod titulem Kamil Lhoták / Tisíc obrazů pak byla pokřtěna 21. 1. 2025 v Galerii Kodl. Na obou reprezentativních titulech, přinášejících mj. aktuální stav (kompletní soupisy) do této chvíle evidovaného díla grafického i malířského, se poskytnutím dokumentace podílela Pražská scéna. V rámci obou výstav byl promítán i unikátní filmový dokument o Kamilu Lhotákovi Muž zbavený tíže od režiséra Josefa Císařovského.
1. 9. 2024 Nominace na Cenu Divadelních novin 2024
Kniha Vyvětráváme… s podtitulem Divadlo na Vinohradech za „normalizace“, kterou připravil tým kolem profesora Jana Vedrala, byla nominována na Cenu Divadelních novin 2024 za publikační počin roku. Studie 13 autorů (mj. od Vladimíra Justa, Radmily Hrdinové, Lenky Jungmannové, Vladimíra Procházky a dalších, včetně doktorandů DAMU), poprvé u nás bilancují výsledky vinohradské scény po srpnu 1968, ve ztížených podmínkách až do listopadu 1989. Publikaci, která obsahuje i soupisy členů uměleckého souboru, repertoáru a bohatou fotodokumentaci, byla vydána Pražskou scénou ve spolupráci s pražskou AMU jako 30. svazek ediční řady Teatrologie. Lze jen dodat, že Pražská scéna toto nejvyšší oborové ocenění získala již čtyřikrát: za tituly Divadelní osmdesátky (2014), Divadelní pouť (2016), Bohuslav Blažek: Divadlo v proměně civilizace (2019) a Scéna 1980–1989 (2020).
Jiřina Bohdalová, Viktor Preiss, Hana Maciuchová, Jaromír Hanzlík, Martin Stropnický a Dagmar Havlová-Veškrnová v inscenaci Jedno jaro v Paříži aneb Krvavá Henrietta (1987). Foto Martin Poš
16. 2. 2024 Poděkování Aleši Lamrovi
K nečekané a smutné zprávě o odchodu našeho nejpřednějšího výtvarníka Aleše Lamra lze jen připojit poděkování za možnost sdílet jeho nadání a imaginaci z největší možné – kamarádské – blízkosti, a to už od přelomu 60. a 70. let minulého století, a také dík za velkorysost a vstřícnost.
V případě prehistorie nakladatelství Pražská scéna – čtrnáctideníku Scéna osmdesátých let – tomu tak bylo u občasných barevně hýřivých akvarelových prospektů pro záhlaví těchto novin; docela nedávno pak u vizuálně sugestivních obálek hned dvou knih Pražské scény: antologie Scéna 1980–1989 a souboru komentovaných dokumentů Tichý, Zrzavý, Lhoták, Born a František Dvořák, k nedožité stovce kunsthistorika a s jeho portrétem na titulu, reprodukovaným obrazem právě Aleše Lamra (z roku 1980 k tehdejším šedesátinám prof. F. Dvořáka, s explozívní tematizací jeho profesního zájmu o dílo jmenovaných moderních klasiků českého výtvarného umění). Aleši, díky!
