V dosavadní bibliografii nakladatelství Pražská scéna není slabých míst. Knihy původní, v záplavě překladové literatury osvěživě domácí, přitom nejen k domácímu publiku se obracející, graficky i polygraficky chutné, kultivovaně vyplňující opuštěnou niku…

Nakladatelství Pražská scéna, vedené Janem Dvořákem, věnuje nenápadnou, avšak cílevědomou péči divadlu, divadelní praxi, teorii a historii doma i ve světě. Efemérní vzpomínky různých hvězd a polohvězd uměleckého světa a polosvěta přenechává zisuchtivějším editorům a zajímá se spíše o to, co lze jedním slovem nazvat tvorba.

O nakladatelství divadelní literatury PRAŽSKÁ SCÉNA

Organickou součástí divadla je jeho kvalifikovaná reflexe, o níž od r. 1993 soustavně usiluje specializované nakladatelství divadelní literatury PRAŽSKÁ SCÉNA. Toto nezávislé nakladatelství osobou vydavatele – Jana Dvořáka – navazuje na časopis Scéna, přispívající před listopadem 1989 svou kritičností k aktivizaci kulturní fronty.
    Knihy jsou nejen zdrojem poznání, ale i zrcadlem a pamětí, což platí pro divadlo mizející s časem se zvláštní naléhavostí, neboť scénické obrazy mizí a zůstává jen psané slovo interpretace. Programem nakladatelství je přednostní zájem o moderní a současné české divadlo, které tento nakladatelský program nejen zrcadlí, ale především nejnovější kapitoly historie divadla pohotově fixuje. V oblasti knižní divadelní literatury, reflektující současné české divadlo, se Pražská scéna stala počtem vydaných titulů a celkovým počtem 75 000 vydaných výtisků vůbec největším soukromým vydavatelem v oblasti divadelní literatury v České republice.
    Nakladatelství divadelní literatury PRAŽSKÁ SCÉNA stále více projevuje ambici být více než jen vydavatelstvím ve smyslu servisní a distribuční základny, tou přirozeně Pražská scéna zůstává, ale zároveň – v rámci prvotního dobrovolného úkolu služby českému divadlu – se Pražská scéna stává stále více vědecko-výzkumnou bází oboru, novým nestátním a nezávislým centrem českého divadla, kreativního ohniska vizí, nápadů a projektů, sdružujícího kolem sebe nejpřednější odborníky a celé týmy a realizujícího co nejpohotověji stále závažnější odborné programy a grantové úkoly. A to už nejen v oblasti divadla, ale v přímé návaznosti na divadlo i dalších dramatických a vizuálních umění a médií. Toto vše je činěno s maximální hospodárností, flexibilitou a dynamikou, inspirováno i praxí čilých nenáročných subjektů podnikatelského trendu Independents.
    Pilíři činnosti Pražské scény jsou rozsáhlé odborné programy, mezi něž náležel například ediční projekt Odkaz Jana Grossmana divadelníkům, který během let 1996–2001 nabídl celkem 6 knižních svazků k tématu našeho významného divadelního režiséra a divadelního teoretika druhé poloviny XX. století, nebo náleží běžící cykly o nejvýznamnějším uměleckém hnutí 80. a 90. let Pražská pětka (od r. 1999 celkem 5 knižních publikací + bonus), řada Teatrologie, cyklus současná česká divadelní Režie (Krofta, Kříž, Lébl, Morávek, Pitínský ad.), dále řada Panorama českého alternativního divadla, projekt Zlatá šedesátá nebo ediční program teorie a praxe divadelní komedie a komiky v nové edici Komedie. Nabídka nakladatelství se tak uskutečňuje v několika edicích, edičních řadách nebo cyklech, které jsou specifikovány v samostatném oddíle Edice (jednotlivé tituly jsou pak prezentovány v oddíle Katalog). Vedle toho jsou vydávány také dvě periodické řady divadelních almanachů (od r. 2001 almanach příští vlny divadla a revue nezávislé scény ORGHAST a od r. 2003 almanach kultu komiky KOMIK).
    Nakladatelství PRAŽSKÁ SCÉNA se několikrát svým vlastním stánkem zúčastnilo mezinárodního knižního veletrhu Svět knihy na pražském Výstavišti a svými knihami také knižních veletrhů ve Frankfurtu, Lipsku, Jeruzalémě apod., svými tituly bodovalo v soutěži O nejkrásnější českou knihu i anket Lidových novin Kniha roku. Od r. 1993 je PRAŽSKÁ SCÉNA členem stavovského Svazu českých nakladatelů a knihkupců.
    Náročný neprofitový program odborné reflexe současného českého divadla je možný díky podpoře Ministerstva kultury České republiky, hlavního města Prahy a jeho městských částí, Grantové agentury České republiky, řady nadací /Nadace Český literární fond, Nadační fond Obce spisovatelů, Open Society Fund, Pro Helvetia ad./, partnerů a společností, jakož i spoluprací s dalšími kulturními institucemi, ústavy a vysokými školami (akademie a univerzity) a vyššími odbornými školami. Vítanou pomocí je vážný zájem sponzorů a investorů. Všem náleží dík za podporu vizitky české kulturnosti, naší kultury, která je naší šancí a naší nezcizitelnou hodnotou.
    Na práci nakladatelství PRAŽSKÁ SCÉNA se podílela a participuje – vedle editorů, redaktorů, odborných recenzentů, knižních grafiků a fotografů – především řada respektovaných autorů, jakými jsou například Ondřej Cihlář, Jan Czech, Jan Dvořák, Vlasta Gallerová, Jan Grossman, Tomáš Hanák, Josef Herman, Zdeněk Hořínek, David Hrbek, Vladimír Hulec, Jan Hyvnar, Jiří Jelínek, Zuzana Jindrová, Oldřich Kaiser, Václav Königsmark, Hubert Krejčí, Josef Krofta, Miloslav Klíma, Jiří Lábus, Tatjana Lazorčáková, Jiří Macháček, Jana Machalická, Karel Makonj, Nina Malíková, Václav Martinec, Vladimír Mikulka, Vladimír Morávek, Lucie Němečková, Eva Petláková, Jan A. Pitínský, Věra Ptáčková, Marie Reslová, Jan Roubal, Vlasta Smoláková, Jiří Štefanides, Alex Švamberk, Martin J. Švejda, Pavel Taussig, Zdeněk A. Tichý, Egon Tobiáš, Lumír Tuček, Nina Vangeli, David Vávra, Věra Velemanová, Miluše Viklická, Ivan Vyskočil a mnozí další (a prostor je otevřen pro kohokoliv dalšího).
    Knihy vznikaly v řadě špičkových grafických studií /Aspera, Bi-MAC, Filipdesign – Designiq, Hamlet, K. O. H., Leonardo, Najbrt a Lev, Typo Plus aj./ a v předních tiskárnách /EKON Jihlava, Libertas, PBtisk Příbram, Serifa, Tiskárny Vimperk ad./. V současné době se spolupráce ustálila díky kvalitě a spolehlivosti u grafického studia DESIGNIQ (dříve Filipdesign) a ve spolupráci především s vynikající jinonickou tiskárnou SERIFA.
    A ještě poznámka ke stavovským zásadám a serióznosti: nakladatelství divadelní literatury Pražská scéna zásadně uvádí pevné ceny, již od roku 2001 ve všech svazcích také v Euro, v tiráži je udávána výše nákladu a rok vydání a nakladatelství se důsledně vyhýbá svodům „levných knih“, kupcům knih garantuje, že tituly Pražské scény nikdy nenajde zlevněné v nedůstojném skladovém prostředí, ale výlučně v síti odborných a nejprestižnějších knihkupectví v celé České republice.


TRADICE + KONTINUITA + BUDOUCNOST

Nakladatelství divadelní literatury PRAŽSKÁ SCÉNA se vymezuje a rozvíjí na konstantách tradice – kontinuita – budoucnost.



1913

    Inspirativní tradice názvu Scéna v českém divadelnictví pro nás začíná v letech 1913–1915 v záhlaví divadelní revue stoupenců expresionismu v našem divadle a umění. Platforma prvého výrazného –ismu v našem moderním umění a divadle, dílo kritiků a dramatiků Arnošta Dvořáka, Otokara Fischera, Jaroslava Hilberta, Ervína Taussiga a dalších propagátorů expresionismu, zanikla během prvé světové války. (V rozšířené podobě – jako Česká scéna – se název objevuje již dokonce v roce 1904, avšak u odborně zcela nevýznamného periodika Českého reklamního podniku v Praze, na nějž pod shodným názvem ještě navazovalo několik rozběhů rozmanité periodicity až do r. 1933.)



Nová scéna, 1930

    Programovou intencí pak dále byla velmi významná a pro nás inspirující Nová scéna, vydávaná za redakce Jaroslava Seiferta v sezóně 1929–1930 jako měsíčník pro „divadelní poezii“ Dramatickým klubem ve známém avantgardním nakladatelství Otto Girgala. Na pouhých šesti vydaných číslech se podíleli Vítězslav Nezval, Jiří Frejka, E. F. Burian, Karel Teige, Jindřich Honzl, Vladislav Vančura, František Halas, F. X. Šalda, Arnošt Dvořák, Jan Bartoš, Jiří Karásek ze Lvovic ad.



Milan Jaroš, 1980

    Z poválečné historie se Scéna dále objevuje v roce 1976 jako propagandistický nástroj Svazu českých dramatických umělců. Tento čtrnáctideník pro divadlo, film, rozhlas a televizi však již od počátku osmdesátých let, celou předlistopadovou dekádu – také pod novou hlavičkou a v nové grafické úpravě předního výtvarníka Milana Jaroše – změnil kurs a usiloval o co nejpravdivější obraz českého divadla a posiloval umělce v odvaze, která se projevila v listopadu 1989. Připomeňme v této souvislosti názor Ludvíka Vaculíka, že „změny k lepšímu můžou v diktatuře dělat lidé, kteří mají nástroje a vliv, a ne ti, co od nich byli odstrčeni“ nebo interview Václava Havla pro Hlas Ameriky po propuštění z ruzyňského vězení, kde hodnotil dvě tiskoviny, které se mu dostaly na celu – Rudé právo a Scénu – jakoby listy ze dvou různých zemí a nikoliv z téže unifikované totality. (Čtrnáctideník Scéna vycházel do r. 1992 a její redakční tým poté začal vydávat obnovené Divadelní noviny.)



Logo pro Nakladatelství a vydavatelství Scéna (1990–1992), Milan Jaroš

    Scéna se navíc v polistopadové éře nakrátko stala i větším nakladatelským a vydavatelským podnikem, vydávajícím v letech 1990–1992 vedle známého čtrnáctideníku Scéna i dalších kulturní a literární listy (například Tvar nebo Iniciály). Vyšlo zde i několik titulů divadelní literatury (od J. Czecha, Z. Hořínka, J. Koláře nebo B. Nekolného) nebo i dalších autorů – Jana Buriana nebo Ludvíka Vaculíka.



Filip Blažek, 2001

    Na všechny tyto tradice navazuje od sezóny 1992–1993 dnešní nakladatelství divadelní literatury PRAŽSKÁ SCÉNA, které pokračuje v kontinuitě odborné reflexe českého divadla, s ambicí nejen artikulovat divadelní minulost a současnost, ale přímo spoluformovat profil současného divadla.
    Pro budoucnost je tu pak další úkol: být více než jen nakladatelstvím, ale i zmíněnou vědecko-výzkumnou bází oboru a novým nezávislým centrem českého divadla, a také ohniskem kreativního managementu s nabídkou nových ideí, vizí a projektů ve sféře divadla, osou ke sdružování odborníků a místem týmových realizací. Při odbornosti, špičkovém designu a provedení budou kultuře a umění sloužit  i nové nevýlučné formy, co nejživější, nejkomunikativnější a třeba i zábavné, jak je pootevřel cyklus Pražská pětka, včetně dvojího vydání knihy Šumný Vávra, a jak je sleduje nová edice Komedie nebo nová řada almanachů kultu komiky KOMIK. Taková je PRAŽSKÁ SCÉNA po prvních deseti letech, v novém tisíciletí, také s novým úkolem posilování a propagace kulturní identity v novém rámci Evropské unie.

Pražská scéna = vize / projekty / odbornost / kreativita / pohotovost / aktuálnost

nahoru