Za Janem Czechem, autorem a spoluiniciátorem Pražské scény

Nikdo jiný v počátku 90. let nestál tak blízko zrodu Pražské scény, one-man-press nakladatele Jana Dvořáka, jako jeho nejdůvěrnější a nejspolehlivější přítel: divadelní teoretik a dramaturg PhDr. Jan Czech, CSc. (1951).
Už celá osmdesátá léta byl Jan Czech oporou čtrnáctideníku Scéna (jak je připomenuto i v nedávné knižní antologii Scéna 1980–1989), po listopadu 1989 – už jako porevoluční ředitel Českého rozhlasu – se v letech 1990–1992 podílel i na profilu nakladatelství Scéna (zde vyšla jeho publikace Filosofie dramatu, 1991) a po zániku tohoto ještě „státního“ podniku stál jako rádce a podporovatel u vzniku Pražské scény, jejíž druhým svazkem v roce 1994 byl Czechův filosofický esej o umění Znění ticha. O dva roky později následovaly úvahy o umění a divadle z filosofického, uměnovědného a teologického hlediska Nostalgie umění. Vedle toho participoval na řadě dalších titulů (A-Z Prague Culture Guide, 1994; Divadlo Viola – 40 sezon, 2002; Komik – almanach kultu komiky, 2003), z nichž knižní svazek Kaiser, Lábus a Rodinka Tlučhořových v roce 2004 dokumentoval vznik a rozvoj improvizovaného nekonečného rozhlasového seriálu, jehož byl Jan Czech iniciátorem a spoluautorem. Bohužel v říjnu 2005 byl Jan Czech v nejzralejším věku zastaven nečekaným ochromením zdraví a dalších 17 let mu nebylo dopřáno nabízet další stvořitelské, uměnovědné a myslitelské výkony. Naštěstí jeho stopa v edičním programu Pražské scény tu zůstává.