Oslabená česká teatrologie, oslabený „puchmajerovský“ okruh

Tohoto dne nás opustil teatrolog Martin J. Švejda, narozený v roce 1968. V pouhých čtyřiapadesáti letech… Než se etabloval jako mimořádně erudovaný a spravedlivý divadelní kritik a jako divadelní vědec s přínosy zejména pro divadelní lexikografii, zaujal hned po škole (od roku 1992) účastí na činnosti kuriozního divadelního tělesa s názvem Kulturně divadelní spolek Puchmajer (dodnes působícího pod názvem Antonín D. S.), sebezábavného společenství převážně seriózních divadelních kritiků (vedle Martina J. Švejdy připomeňme další tahouny uplynulých 30 let: Vladimíra Mikulku nebo Jakuba Škorpila). Solidní teatrologové navazovali po svém na osobitou tradici nehereckého Nedivadla Ivana Vyskočila (tehdy s využitím intelektuálních sil pronikavých znalců divadla typu Pavla Boška, Otakara Roubínka, Leoše Suchařípy, Přemysla Ruta ad.).
Nakladatelství Pražská scéna na puchmajerovský fenomén reagovalo co nejdříve a publikačně představilo úvodní desetiletí svérázného souboru ve svazku Kulturně divadelní spolek Puchmajer – Veselé hřbitůvky aneb Život v pohodě, sestaveném Martinem J. Švejdou ve spolupráci s V. Mikulkou a V. Velemanovou už v roce 2003. V témže roce se puchmajerovské, tedy i Švejdovy, texty objevily také na stránkách almanachu KOMIK – jako další vizitka nadějné posklepovské generace.
To už Martin J. Švejda (v letech 2000–2008) působil v bezkonkurenčním – jen na divadlo specializovaném! – knihkupectví PROSPERO v budově Divadelního ústavu, v průjezdu z Celetné do Štupartské. Nikdy před tím nic obdobného v Praze neexistovalo a zřejmě už ani nikdy v budoucnu, neboť Martin J. Švejda neustále rozšiřoval nabídku současné knižní produkce oboru, bylo zde k mání úplně vše, včetně kdejaké účelové nebo malonákladové brožurky, o niž bychom se jinak nedozvěděli, navíc od všech „Štorchů“ minulosti vedl i zahraniční literaturu o divadle a otevřel i bohatou oborovou antikvární sekci. Pro ctitele divadelní literatury to byly lázně! Švejda se pro postižené divadlem stal terapeutem priessnitzovského formátu.
Knihkupeckému zázraku s přímým dotekem knih však bylo překvapivě zamezeno pokračovat a tak Martin J. Švejda od roku 2008 nastoupil dráhu kabinetního badatele v Divadelním ústavu. Vedle toho pravidelně publikoval divadelní recenze (mj. referoval i o knihách Pražské scény) a s kolegy – především z puchmajerovského okruhu – dokonce spoluzaložil osobitý a velmi živý blog Nadivadlo. V Divadelní revue v č. 1/2019 zveřejnil osmnáctistránkový dialog o divadelní literatuře a o nakladatelství Pražská scéna. A je vlastně také zásluhou Martina J. Švejdy, ža nedávno přeci jen vyšla antologie Scéna 1980–1989, jako slovo do diskuse o podobě našich divadelních osmdesátek, jak psáno v závěru Ediční poznámky tohoto svazku.

Obálka první knižní publikace z roku 2003, na níž se Martin J. Švejda podílel jako autor a sestavovatel, a záběr z křestu knihy Kulturně divadelní spolek Puchmajer 18. června 2003 ve Viole, kde knihu v přítomnosti Martina J. Švejdy (na snímku zcela vlevo) uvítali „předchůdci“ ze souborů Pražské pětky Lumír Tuček z Recitační skupiny Vpřed a David Vávra z divadla Sklep